V sobotu proběhne 4. ročník festivalu SONDA.
MURCOF (MX/ES)
SARA PERSICO (IT/DE)
MARCO DONNARUMMA (IT)
SORBITOL DROPS (CZ)
+
multimediální intervence vzniklé v rámci projektu
TRYCHTÝŘ
Festival experimentální hudby a zvukových umění SONDA ve svém 4. ročníku rozezní 1. listopadu prostory Divadla na Orlí – tedy místa, kde se zrodila samotná myšlenka uspořádat v Brně pravidelnou přehlídku experimentální zvukové tvorby. Právě zde totiž jeden ze dvou dramaturgů festivalu, Jiří Suchánek, v rámci projektu Sonix – večery akusmatické hudby pořádal sérii poslechových večerů mezinárodní elektroakustické hudby ve vícekanálovém provedení. Program letošního ročníku festivalu SONDA nabídne mexického hudebníka Murcofa, italského performera Marco Donnarummu, italskou zvukovou umělkyni Saru Persico, Antonína Závodného alias Sorbitol Drops a interdisciplinární projekt TRYCHTÝŘ.
SORBITOL DROPS (CZ)
Antonín Závodný alias sorbitol drops je hudební producent a vizuální umělec původem z Chrudimi aktuálně působící v Praze. Zaměřuje se především na audiovizuální multimediální instalace kombinující video a zvuk a na produkci experimentální elektronické hudby. Kromě vlastní umělecké tvorby kurátoruje hudební program festivalu Trať. Jeho debutové album Remízek Music, které vyšlo v létě 2024 na labelu Gin&Platonic, je založeno na kolážovém skládání zpracovaných samplů sestávajících převážně z terénních nahrávek nebo studiových nahrávek různých přírodních materiálů a hudebních nástrojů. Výsledkem je spojení různých hudebních výrazů a tvarů, které tvoří příběhy plné napětí a kontrastů a odkazuje k postupům typickým pro elektroakustickou hudbu a musique concrète.
Termín „remízek“ se používá k popisu zvláštního typu háje – nepřirozeně vysazeného seskupení “lesa”, téměř ironicky vysazeného tak, aby existoval uprostřed jakékoli zemědělské krajiny. Při vstupu do takového háje z otevřeného pole nedochází k postupnému přechodu z jedné biocenózy do druhé, což vytváří situaci, kdy radikální přechod mezi dvěma zcela odlišnými světy je vzdálen jen pár kroků. Při procházení touto roztomilou, ale absurdní scenérií slyšitelné lesní oázy, zbavené svého původního rozložení, se okamžitě ocitáme pod tlakem neustálého neurotického praskání, trýznivého vrzání a sténání, které se podílí na opakujících se nejednoznačných poruchách. Naivní melodie vyzařují z ozvěn interakcí dočasných obyvatel prostředí a odhalují jejich zvyky a územní rozpory. Někdy se tyto melodie slévají do hravé konverzace kamarádství, jindy se spirálovitě proměňují v beze slov, ale hlasitá dramata a celkové napětí sdílení omezeného prostoru, ve kterém musí koexistovat. Využívání zvuků materiálů nalezených v tomto přístavu v kombinaci s vysoce zpracovanými vzorky vede k přesvědčivé fúzi narativní kompozice, která se formuje do expresivního bricolage plného neškodného napětí a živého kontrastu.
SARA PERSICO (IT/DE)
Italská zvuková umělkyně Sara Persico, usazená v Berlíně, ve své tvorbě nenuceně propojuje abstraktní elektroniku, hlas a terénní nahrávky. Po předloňském debutovém EP Boundary (Karlrecords, 2023) vydala letos v únoru kritikou vysoce ceněné album Sphaîra (Subtext Recordings), k jehož nahrání ji inspirovala nedokončená budova experimentálního divadla brazilského architekta Oscara Niemeyera v libanonském Tripolisu. Persico ji objevila během svého pobytu v zemi v roce 2022 a o rok později se sem vrátila s mikrofonem a nahrávací technikou. Využila jedinečné akustiky kupole, aby zachytila ozvěny svého hlasu, ruchy velkoměsta i rezonance ocelových konstrukcí. Ty pak propojila s elektronikou a vokály do kompaktního celku, který stírá hranice mezi konkrétním a abstraktním zvukem.
Na festivalu Sara Persico představí kromě hudby z debutového alba i nové skladby a můžeme se jen dohadovat, zda ponesou syrovou IDM estetiku z debutového LP Boundary, nebo budou mít blíže k jemným zvukovým kolážím z terénních nahrávek letošního alba Sphaira.
MARCO DONNARUMMA (IT)
Italský umělec půvdem z Milána Marco Donnarumma (nar. 1984) ve své tvorbě zkoumá možnosti lidského těla, technologie a interaktivního zvuku. Časopis Der Standard ho označil za průkopníka v oblasti performativního umění a pokročilých technologií a je nejvíce známý svými rituálními tělesnými experimenty, které zkoumají křehkost integrace člověka a stroje. V jeho dílech jsou těla neustále v napětí mezi kontrolou a jednáním, přítomností a nepřítomností, elegancí a monstrozitou. Jeho choreografická praxe se opírá o somatickou improvizaci s tělem nošenými stroji/senzory a interaktivním zvukem. Tyto kompozice, propojené s ceremoniálně laděnou pohybovou složkou, často vystavují smysly publika intenzivnímu a až hraničnímu zážitku.
Na festivalu SONDA představí Donnarumma Corpus Nil – rituální performance doplněnou zvukově-technologický experimentem, kdy umělec vybavený biosenzory snímá napětí ve vlastních svalech a v reálném čase z něj generuje reaktivní zvukové a světelné vzorce. Vzniká tak jedinečná interakce mezi člověkem a strojem, která vyvolává nové otázky o hranicích a možnostech jejich propojení.
Své performance představil již v 37 zemích světa a obdržel řadu významných ocenění. Vystoupení, které na Sondě uvidíme získalo na Ars Electronice v roce 2017 ocenění Awards of Distinction.
MURCOF (MX/ES)
Po Richardu Skeltonovi a Janu Jelinkovi představuje SONDA další legendu elektronické hudby – mexického hudebníka a skladatele ambientních zvukových krajin Fernanda Coronu, známého pod pseudonymem MURCOF.
Abstraktní, ale zároveň přímočaré, emocemi nabité minimalistické koláže syntezátorů, IDM/glitch rytmiky a postupů vycházejících ze znalosti kompozice klasické hudby nás zavedou do zvukových krajin Blade Runnera, vulkánu Etny, temných lesů a možná i hvězdného prachu.
Označit Murcofovu hudbu jednoduše jako ambient by vůči jejímu autorovi však bylo neuctivé. Murcofův zvuk je totiž mnohem rafinovanější a košatější, obsahující i postmoderní náznaky hudebních citací a odkazů. Při ponoru do jeho hlubších vrstev a pasáží uslyšíte nejen pro Murcofa typické ponuré drony, ale i rytmiku vycházející minimal dub techna, IDM, glitch, nebo jazzové nuance a harmonické postupy inspirované berlínskou syntezátorovou školou, minimalismem či barokní hudbou (ne náhodou Murcof spolupracoval s jazzovým trumpetistou Erikem Truffazem nebo klasickou pianistkou Vanessou Wagner).
VISUALS: Barbora Cicoňová a Patrik Kučavík
TRYCHTÝŘ
Součástí festivalu SONDA je tradičně i “tvůrčí oddělení” – projekt TRYCHTÝŘ.
V rámci něj vždy před létem vznikne dostatečně velká skupina místních tvůrců a tvůrkyň z různých odvětví, kteří se poté setkávají, vymýšlí a realizují nová díla. Výslednou interdisciplinární tvorbou pak dotváří celý festival.
ANIMACE/PROJEKCE
BARBORA CICOŇOVÁ
PATRIK KUČAVÍK
Vizuální doprovod koncertu právě nyní v rámci projektuTrychtýř vytváří duo Barbory Cicoňové a Patrika Kučavíka (pro pamětníky předchozích ročníků – stejná autorská dvojice stála za monumentální full-dome projekcí koncertu Richarda Skeltona na hvězdárně).
JIŘÍ SUCHÁNEK
Část vystoupení vizuálně doprovodí Jiří Suchánek se svým difrakčním laserovým projektem. V něm laserový paprsek taví speciální odrazové plochy a vytváří tak v čase se měnící mikročočky, které produkují organické obrazce z kvantových světů.