Festival experimentální hudby a zvukového umění
MURCOF (MX/ES)
SARA PERSICO (IT/DE)
MARCO DONNARUMMA (IT)
SORBITOL DROPS (CZ)
+ multimediální intervence vzniklé v rámci projektu
TRYCHTÝŘ
Festival experimentální hudby a zvukových umění SONDA ve svém 4. ročníku rozezní 1. listopadu prostory Divadla na Orlí – tedy místa, kde se zrodila samotná myšlenka uspořádat v Brně pravidelnou přehlídku experimentální zvukové tvorby. Právě zde totiž jeden ze dvou dramaturgů festivalu, Jiří Suchánek, v rámci projektu Sonix – večery akusmatické hudby pořádal sérii poslechových večerů mezinárodní elektroakustické hudby ve vícekanálovém provedení. Program letošního ročníku festivalu SONDA nabídne mexického hudebníka Murcofa, italského performera Marco Donnarummu, italskou zvukovou umělkyni Saru Persico, Antonína Závodného alias Sorbitol Drops a interdisciplinární projekt TRYCHTÝŘ.
SORBITOL DROPS (CZ)
Antonín Závodný alias sorbitol drops je hudební producent a vizuální umělec původem z Chrudimi aktuálně působící v Praze. Zaměřuje se především na audiovizuální multimediální instalace kombinující video a zvuk a na produkci experimentální elektronické hudby. Kromě vlastní umělecké tvorby kurátoruje hudební program festivalu Trať. Jeho debutové album Remízek Music, které vyšlo v létě 2024 na labelu Gin&Platonic, je založeno na kolážovém skládání zpracovaných samplů sestávajících převážně z terénních nahrávek nebo studiových nahrávek různých přírodních materiálů a hudebních nástrojů. Výsledkem je spojení různých hudebních výrazů a tvarů, které tvoří příběhy plné napětí a kontrastů a odkazuje k postupům typickým pro elektroakustickou hudbu a musique concrète.
Termín „remízek“ se používá k popisu zvláštního typu háje – nepřirozeně vysazeného seskupení “lesa”, téměř ironicky vysazeného tak, aby existoval uprostřed jakékoli zemědělské krajiny. Při vstupu do takového háje z otevřeného pole nedochází k postupnému přechodu z jedné biocenózy do druhé, což vytváří situaci, kdy radikální přechod mezi dvěma zcela odlišnými světy je vzdálen jen pár kroků. Při procházení touto roztomilou, ale absurdní scenérií slyšitelné lesní oázy, zbavené svého původního rozložení, se okamžitě ocitáme pod tlakem neustálého neurotického praskání, trýznivého vrzání a sténání, které se podílí na opakujících se nejednoznačných poruchách. Naivní melodie vyzařují z ozvěn interakcí dočasných obyvatel prostředí a odhalují jejich zvyky a územní rozpory. Někdy se tyto melodie slévají do hravé konverzace kamarádství, jindy se spirálovitě proměňují v beze slov, ale hlasitá dramata a celkové napětí sdílení omezeného prostoru, ve kterém musí koexistovat. Využívání zvuků materiálů nalezených v tomto přístavu v kombinaci s vysoce zpracovanými vzorky vede k přesvědčivé fúzi narativní kompozice, která se formuje do expresivního bricolage plného neškodného napětí a živého kontrastu.
VISUALS: Jiří Suchánek
Dopadem laserového paprsku na syntetické odrazné plochy, dochází k jejich pomalému tavení. Vznikají tak pomalu a lokálně se deformující zrcadla / mikročočky. Na plátně viděné obrazce přímo zrcadlí a mnohonásobně zvětšují kvantové interakce odehrávající se v danou chvíli při kontaktu laserového světla a hmoty. Průzkum.
Jiří Suchánek během improvizovaného vystoupení tenký laserový paprsek pomocí vlastních algoritmů (max/msp), zaostřuje/rozostřuje, směřuje, či na základě frekvenční analýzy slyšeného zvuku míchá jeho barevnost. Esencialismus fyzikální skutečnosti se ve vzácných chvílích proměňuje v poezií kvantových světů. Jemná vlákna mikroskopických pavučin hmoty interagují s jinak neviditelným předivem zvukových vibrací a propojují se v jedno audiovizuální kontinuum, kdy každý moment je překvapení a výzva.
Jiří Suchánek – zvukový a intermediální umělec, hledač nových zvuků a jejich interakcí se ve své tvorbě věnuje převážně zvukovým instalacím, objektům a nové hudbě; organizátor, absolvent i pedagog FaVU/JAMU. www.jiri-suchanek.net
SARA PERSICO (IT/DE)
Italská zvuková umělkyně Sara Persico, usazená v Berlíně, ve své tvorbě nenuceně propojuje abstraktní elektroniku, hlas a terénní nahrávky. Po předloňském debutovém EP Boundary (Karlrecords, 2023) vydala letos v únoru kritikou vysoce ceněné album Sphaîra (Subtext Recordings), k jehož nahrání ji inspirovala nedokončená budova experimentálního divadla brazilského architekta Oscara Niemeyera v libanonském Tripolisu. Persico ji objevila během svého pobytu v zemi v roce 2022 a o rok později se sem vrátila s mikrofonem a nahrávací technikou. Využila jedinečné akustiky kupole, aby zachytila ozvěny svého hlasu, ruchy velkoměsta i rezonance ocelových konstrukcí. Ty pak propojila s elektronikou a vokály do kompaktního celku, který stírá hranice mezi konkrétním a abstraktním zvukem.
Na festivalu Sara Persico představí kromě hudby z debutového alba i nové skladby a můžeme se jen dohadovat, zda ponesou syrovou IDM estetiku z debutového LP Boundary, nebo budou mít blíže k jemným zvukovým kolážím z terénních nahrávek letošního alba Sphaira.
VISUALS: Denisa Müllerová, Jakub Krejčí a Matúš Stenko
Performance vzniká jako vizuální doprovod k live setu italské hudebnice Sary Persico. KCHP, Matúš Stenko a Denisa Müllerová pro její vystoupení vytvářejí digitální prostředí inspirované jeskyní – temným prostorem, kde se světlo, voda a zvuk neustále proměňují. Vizuály reagují na hudbu v reálném čase a pomalu odkrývají podzemní krajinu – kamenné stěny, kapky, vodu, mračna a opary. Projekt se volně inspiruje podzemní krajinou Neapole, akvadukty a cisternami z oblasti Vesuvu (Aqua Augusta), které se stávají metaforou vnitřního prostoru a proudění. KCHP vytváří animované vizuály prezentované live – pomalý průlet jeskyní pod Neapolským zálivem, „prázdnou krajinu“ tvořenou pohořím a klenutou cisternu, kde se světlo, voda a zvuk prolínají do hypnotického ponoru. Denisa Müllerová vytváří pro ni typické vodní děje a blyštivé struktury, tentokráte rozšířené i o gravitaci zbavené kamenivo navozující až telekinetické situace ze zóny Tarkovského Stalkera. Matúš Stenko jazyk obou autorů propojuje organickými mračny, které se zjevují a zase mizí, odhalují a zakrývají.
Denisa Müllerová – vizuální umělkyně a 3D animátorka, která se ve své tvorbě pohybuje na pomezí filmu a výtvarného umění. V současnosti studuje magisterský program 3D animace na Centru audiovizuálních studií FAMU. Je absolventkou ateliéru intermédií FaVU 2024. @mullerova.denisa
KCHP (KittyChaosPlanet / Jakub Krejčí) – mediální umělec z Prahy, který zkoumá propojení zvuku, obrazu a prostoru. Ve své práci propojuje 3D animaci, světlo a prostorový zvuk do živých audiovizuálních prostředí na pomezí reality a fikce. @kittychaosplanethttps://kchp.online/
Matúš Stenko – grafický designer a VJ sa zajímá o hranice grafického designu, interaktivních médií a výtvarného umění. Žije a pracuje v Brně.
MARCO DONNARUMMA (IT)
Italský umělec půvdem z Milána Marco Donnarumma (nar. 1984) ve své tvorbě zkoumá možnosti lidského těla, technologie a interaktivního zvuku. Časopis Der Standard ho označil za průkopníka v oblasti performativního umění a pokročilých technologií a je nejvíce známý svými rituálními tělesnými experimenty, které zkoumají křehkost integrace člověka a stroje. V jeho dílech jsou těla neustále v napětí mezi kontrolou a jednáním, přítomností a nepřítomností, elegancí a monstrozitou. Jeho choreografická praxe se opírá o somatickou improvizaci s tělem nošenými stroji/senzory a interaktivním zvukem. Tyto kompozice, propojené s ceremoniálně laděnou pohybovou složkou, často vystavují smysly publika intenzivnímu a až hraničnímu zážitku.
Na festivalu SONDA představí Donnarumma Corpus Nil – rituální performance doplněnou zvukově-technologický experimentem, kdy umělec vybavený biosenzory snímá napětí ve vlastních svalech a v reálném čase z něj generuje reaktivní zvukové a světelné vzorce. Vzniká tak jedinečná interakce mezi člověkem a strojem, která vyvolává nové otázky o hranicích a možnostech jejich propojení.
Své performance představil již v 37 zemích světa a obdržel řadu významných ocenění. Vystoupení, které na Sondě uvidíme získalo na Ars Electronice v roce 2017 ocenění Awards of Distinction.
MURCOF (MX/ES)
Po Richardu Skeltonovi a Janu Jelinkovi představuje SONDA další legendu elektronické hudby – mexického hudebníka a skladatele ambientních zvukových krajin Fernanda Coronu, známého pod pseudonymem MURCOF.
Abstraktní, ale zároveň přímočaré, emocemi nabité minimalistické koláže syntezátorů, IDM/glitch rytmiky a postupů vycházejících ze znalosti kompozice klasické hudby nás zavedou do zvukových krajin Blade Runnera, vulkánu Etny, temných lesů a možná i hvězdného prachu.
Označit Murcofovu hudbu jednoduše jako ambient by vůči jejímu autorovi však bylo neuctivé. Murcofův zvuk je totiž mnohem rafinovanější a košatější, obsahující i postmoderní náznaky hudebních citací a odkazů. Při ponoru do jeho hlubších vrstev a pasáží uslyšíte nejen pro Murcofa typické ponuré drony, ale i rytmiku vycházející minimal dub techna, IDM, glitch, nebo jazzové nuance a harmonické postupy inspirované berlínskou syntezátorovou školou, minimalismem či barokní hudbou (ne náhodou Murcof spolupracoval s jazzovým trumpetistou Erikem Truffazem nebo klasickou pianistkou Vanessou Wagner).
VISUALS: Barbora Cicoňová a Patrik Kučavík
3D animace je inspirována Murcofovými zvukovými plochami, ve kterých hledáme význam, emoce a vztahy mezi zvukem, tichem a strukturou. Pomocí sugestivních obrazů vytváříme prostředí, ve kterém zkoumáme prostor mezi krajinou a horizontem, realitou a fikcí. Vznikají tak post-antropocentrické světy, do kterých diváka zveme, hrajeme si s jeho očekáváními a vybízíme k volnému putování touto surreálnou zemí.
Patrik Kučavík – “Technical Artist” a multimediální umělec zaměřující se na generativní a procedurální techniky. Absolvent Ústavu experimentální tvorby na Fakultě Architektury a Urbanismu VUT Brno @soundofatriu
Barbora Cicoňová – Intermediální umělkyně a fotografka, která propojuje analogovou a digitální fotografii, 3D animaci a instalace, absolventka Fakulty umění OU. @barbora.cicon
TRYCHTÝŘ
Součástí festivalu SONDA je každoročně i “tvůrčí oddělení” – projekt TRYCHTÝŘ.
V rámci něj vždy před létem vznikne dostatečně velká skupina místních tvůrců a tvůrkyň z různých odvětví, kteří se poté setkávají, vymýšlí a realizují nová díla. Výslednou interdisciplinární tvorbou pak dotváří celý festival.
Letošní ročník volně zpracovával téma “nová divočina”. Fenomén nebyl chápán v čistě environmentálním smyslu (viz definice níže), ale jako metafora či opis mutující, komplikované a diverzifikované současnosti, kde se syntetické prolíná s původním, “přirozeným” a tím vzniká řada novotvarů / interakcí v různých oblastech skutečnosti.
NOVÁ DIVOČINA: místo, které bylo dříve intenzivně využívané člověkem (např. zemědělská půda, průmyslové zóny), ale bylo opuštěno a nyní se nechává svému přirozenému vývoji podle spontánních přírodních procesů. Není to nedotčená příroda, ale divočina vytvořená nekontrolováním a neregulováním člověkem.
INTERFLUX
– audiovizuální instalace; generované video + zvuk
Přírodní / industriální plochy a zóny přechodu se prolínají a představují průsečík, v němž se spontánní sukcesní růst setkává s plánovanou konstrukcí. Rozhraní mezi dvěma světy je chápáno jako polyrytmická struktura. Tato hranice není pevná – je to dynamické pole vývoje, kde se příroda a kultura vzájemně přepisují. V napětí mezi organickým a anorganickým se rodí nová morfologie městské divočiny. Generativní obrazově-zvuková kompozice je re-imaginací a komentářem těchto procesů.
Petr Bradáček – vizuální umělec, absolvent ateliéru video-multimédia-performance FaVU, 1999
Ondrej Kalužák – skladatel elektroakustické hudby, absolvent HF JAMU 2025, kaluzak.eu
Time
– objekt, kombinovaná technika –
Křehký balón, ventilátor, lano a kotva. Balón se chvěje v neviditelném proudu. Napíná se ve všech směrech, jeho snaha o pohyb se nikdy neuskuteční, visí někde mezi. Kotva odkazuje k obrazu člověka. Je metaforou snahy o osvobození, neuskutečněný sen. Každý impuls směrem ke svobodě je tažen zpět tíhou jeho existence.
Dech ventilátoru jako konstantní proud času, neviditelný, pravidelný, mechanický. Síla, která tlačí a táhne, oživuje a omezuje. Kotva transformuje scénu z abstraktního mechanismu do intimní reflexe. Čas je sochou paradoxu – pohyb bez pokroku, přítomnost bez úniku. Vizualizuje touhu překročit hranice gravitace i bytí.
Michal Marenčík – vizuální a konceptuální umělec, absolvent ateliéru video FaVU 2010, www.maren.sk
Soft Plot Twist
– instalace, malba, kombinovaná technika –
V instalaci pro SONDU využívá Matěj Boček závěsné textilní obrazy tvořené naivními figurálními kresbami, florálními i technickými vzory i detailnějšími textilními prvky. Kompozice zachycují všední chvíle v městské, veřejné i soukromé zeleni. Sběr květin a sklízení ovocných plodů.
Tyto látkové objekty jsou lákavé pro své všestranné možnosti zavěšení. Jsou ideálním prvkem pro specifické instalace do nehostinných venkovních prostor. Zvládnou odolat dešti i větru, ve kterém si příjemně vlají.
Matěj Boček – absolvent ateliéru malba 2 FaVU ve své tvorbě propojuje kresbu, práci s textilem, digitální malbu a animaci. @matej_bocek_
PicidÆ
– zvuková instalace –
Modulární síťová zvuková instalace PicidÆ je sebeudržující se ekosystém kyberdatlů, kteří si předávají rytmické signály. Každý vzorec se mutuje genetickými algoritmy a vyvíjí se v emergentní zvuková teritoria v post-divočině. Rozmanité rytmické projevy ťukání a bubnování čeledi datlovitých (Picidae) mají primárně sociální charakter – slouží k definování si teritoria a komunikaci mezi partnery.
Filip Dobrocký — student multimediální tvorby HF JAMU, absolvent oboru Audio inženýrství VUT, filip-dobrocky.github.io
Ži(j)to 2004
– fotografie, instalace –
Cyklus šesti fotografií vznikl jako dialog mezi autorkou, jejím fotoaparátem a umělou inteligencí OpenArt AI. Společné autorství se soustředí na prostor městské divočiny, kterou obklopují Palác Morava významného brněnského architekta Ernsta Wiesnera, budova Magistrátu města Brna, silnice a ulice Koliště a v neposlední řadě i vlakové nádraží.
Lidská autorka a technologie zde společně sní o možných scénářích využití rozlehlé zarostlé plochy, která od roku 2004 zůstává nevyužita. Do té doby na místě stávaly dřevěné stavby Českých drah. Prostranství je tak už 21 let obyvatelům města Brna nepřístupné. Brno, metropole Jižní Moravy, zde vystupuje jako živý organismus hledající svou identitu za vrstvami folklorismu. Folklór – chápaný jako lidová tradice – se v této práci proměňuje ve formu živé, performativní činnosti spojující člověka s přírodou.
Festival Sonda 2025 uvažoval o tomto prostoru jako o druhém festivalovém dějišti, kde by byly umístěny zvukové instalace. Ale ani pro dočasné využití se přes intenzivní snahu nepodařilo festivalu od správce pozemku získat potřebné povolení.
Karolina Raimund – vizuální a konceptuální umělkyně, fotografka, absolventka a pedagožka ATD FaVU
Dramaturgie festivalu: Jiří Suchánek + Jan Lichý
Light design: Vladimír Burian
Realizace: SVITAVA – transmedia art lab, z.s.
Festival SONDA produkčně i ideově realizuje spolek SVITAVA – transmedia art lab. Festival se koná za finanční podpory Ministerstva kultury České republiky. Projekt Trychtýř byl finančně podpořen i Statutárním městem Brno. Partnery festivalu jsou FaVU VUT Brno, HF JAMU, ArtMap, Fullmoon.
